Třídenní horská túra v Alpách

Tři dny v Alpách můžou být náročné, ale jsou nádherné. Prožívali jsme nepopsatelné chvilky, sami v horách, všude kolem ticho a nikde nikdo. Člověk v tu chvíli téměř nic nepotřebuje, jen být a užívat si přítomný okamžik, na který pak celý život vzpomíná.

Informace o trase

Délka trasy: 23 km (skutečnost podle hodinek 32 km)

Časová náročnost: 2 – 3 dny

Výškové převýšení: 1 600 m 

Obtížnost: lehká 

Dostupnost: pěšky

Datum návštěvy: srpen 2021

Už dlouhou dobu jsme chtěli vyzkoušet, jak bych tak řekla, pravé horské dobrodružství a vyrazit na vícedenní horský trek na těžko. Vloni jsme si zkusili trek se spaním na chatách při přechodu Jeseníků a byli jsme nadšení. Spaní v přírodě je málokde povolené, tak jsme se snažili vybrat oblast, kde to alespoň není přímo zakázané. Jako nejpřijatelnější se nám jevily Schladminské Taury v Rakousku. Spadají pod oblast Štýrsko, kde neexistuje žádné ustanovení o kempování na divoko. Na několika webech jsme se jen dočetli, že je tady možné nouzové stanování nad hranicí lesa na jednu noc a toho jsme se drželi. Ačkoliv nám pak místní lidé říkali, že je stanování zakázané. Faktem je, že jsme za celou dobu nepotkali žádné turisty s velkou krosnou.
Trek jsme začali na parkovišti v Urprungalm. Parkovné je zdarma, ale platí se poplatek za vjezd na silnici, a to 18 eur/auto. Vjezd je zakázaný, jakmile se naplní kapacita parkoviště, doporučujeme přijet buď brzy ráno nebo později odpoledne. My jsme přijeli po desáté hodině dopoledne a museli jsme čekat asi čtyři hodiny, což nám dost zkomplikovalo hned první den, protože jsme místo v 11 hodin vyráželi až ve čtyři odpoledne.
 
Z parkoviště jsme šli po červené Turistická ikona červená - Jiráci na cestách k jezerům Giglachsee, což je asi 3 km do kopce. Jezera jsme obešli po červené Turistická ikona červená - Jiráci na cestách přes Ignaz – Mattishütte, ale příjemnější cesta je po cyklostezce podél druhé strany jezer, kde je lepší povrch a jde se více méně po rovině. Vzhledem k času a našemu rozpoležení jsme v 7 hodin večer poměrně vyřízení zůstali kousek nad jezery u cesty na Rotmandlspitze. Dali jsme si večeři, připravili ke spánku, postavili stan a šli spát.
Horský trek přes Schladminské Taury - Rakousko - Jiráci na cestách
Ráno jsme vstávali velmi brzy na budík, hned po probuzení jsme zbourali stan, nasnídali se a připravili na celodenní túru. Jo a mezitím nás ještě stačilo vyhnat stádo ovcí, kterým jsme si dovolili postavit stan na jejich území. Povíme vám, nebylo to nic příjemného, skákali nám po věcech a netvářili se zrovna kamarádsky. Ale dobře to dopadlo a my se mohli vyškrábat na vrchol Rotmandlspitze (2 453 m n. m.), kde se nám otevřel krásný výhled na hory. Přímo na vrcholu je travnatá rovinka, kde se dá skvěle odpočinout. Odtud jsme sestupovali nekonečně dlouhou dobu ke Keinprechthütte. Z téhle cesty jsem měla několik puchýřů na památku. Na chatě jsme si dali zasloužený oběd a pokračovali do stále neznámého cíle. Po stezce Wanderweg 775A jsme v pod večer došli k jezeru Duisitzkarsee. U jezera jsme si na hodinu lehli do trávy a nabírali síly na poslední kilometry. Zkusili jsme štěstí, ale bohužel byly obě chaty u jezera tu noc obsazené. Nezbylo nám než se v 7 večer vydat na poslední úsek cesty a vystoupat dalších 400 výškových metrů. Sebrali jsme poslední zbytky sil, povzbudili se navzájem, já zamáčkla slzu a díky vzájemné podpoře ten poslední kopec vyběhli jako nic. Musím říct, že nastavení hlavy a vlastní přesvědčení, že to zvládneme hrálo na tomhle treku velkou roli. Bylo nám dopřáno a kousek za vrcholem jsme objevili místo přímo stvořené na přespání. Spalo se nám tady skvěle a ráno nás čekal krásný východ slunce.
Horský trek přes Schladminské Taury - Rakousko - Jiráci na cestách
Třetí den nám zbývalo už jen pár kilometrů k autu. Vraceli jsme se zpátky zase kolem jezer Giglachsee, ale tentokrát už po cyklostezce. Většina turistů teprve vycházela z parkoviště a my už s úsměvem na tváři přicházeli k autu. Praly se v nás smíšené pocity, byli jsme přešťastní, že sundáme pohory a sedneme do pohodlného auta, ale zážitky byly natolik silné, že se nám z hor domů vůbec nechtělo.
 
A na závěr pár postřehů z našeho dobrodružství. Stavte stan se západem slunce a vstávejte s východem slunce, vlastně úplně přirozeně a minimalizujete tím šanci, že vás někdo objeví. Netahat s sebou opravdu nic, co není úplně potřeba, žádné co kdyby náhodou. Gram ke gramu a každý gram na zádech je znát, zároveň ale nepodceňujte výbavu. Hory jsou nevyzpytatelné a počasí se mění z minuty na minutu. Ideální je mít pár kvalitních kousků, se kterými si vystačíte i několik dní. Stejně tak je důležitá dostatečná zásoba jídla. Při balení jídla jsme mysleli hlavně na to, aby nám dodalo chybějící energii a bylo výživné. Proto jsme nešetřili a koupili si dehydratované jídlo. Vyrovná se tomu plnohodnotnému, zaleje se jen vodou a váží pár gramů. Samozřejmě nám ale v batohu nechyběla výživa v podobě Tatranek a kyselých žížal. Výživa je jedna věc, ale chuť a radost z jídla druhá. Lékárnička, tak tu jsme balili poprvé a speciálně na tenhle trek. Od té doby má v batohu své místo. Sbalili jsme pár základních léků, náplasti, obvazy, desinfekci a Traumaplant. A ještě že tak, netahali jsme ji zbytečně. Celkově těch věcí není moc, ale musí to u balení člověk trochu  víc promýšlet. Měli jsme jednu krosnu 68 l a druhou 50 l a každý z nás měl na zádech asi 14 kg. Nechybělo ani nepřibývalo nám nic, zbylo jen dost jídla, ale ani podruhé bych ho nebrala asi méně. Bylo poměrně vedro a neměli jsme prostě takovou potřebuju jíst. A důležité na závěr, nevíme jak je to jinde, každopádně na této trase není nejmenší problém s doplněním vody. Různé potůčky a prameny byly na každém kroku. A není nad čistý horský rakouský pramen.
Horský trek - Rakousko - Jiráci na cestách
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře