Třetí den nám zbývalo už jen pár kilometrů k autu. Vraceli jsme se zpátky zase kolem jezer Giglachsee, ale tentokrát už po cyklostezce. Většina turistů teprve vycházela z parkoviště a my už s úsměvem na tváři přicházeli k autu. Praly se v nás smíšené pocity, byli jsme přešťastní, že sundáme pohory a sedneme do pohodlného auta, ale zážitky byly natolik silné, že se nám z hor domů vůbec nechtělo.
A na závěr pár postřehů z našeho dobrodružství. Stavte stan se západem slunce a vstávejte s východem slunce, vlastně úplně přirozeně a minimalizujete tím šanci, že vás někdo objeví. Netahat s sebou opravdu nic, co není úplně potřeba, žádné co kdyby náhodou. Gram ke gramu a každý gram na zádech je znát, zároveň ale nepodceňujte výbavu. Hory jsou nevyzpytatelné a počasí se mění z minuty na minutu. Ideální je mít pár kvalitních kousků, se kterými si vystačíte i několik dní. Stejně tak je důležitá dostatečná zásoba jídla. Při balení jídla jsme mysleli hlavně na to, aby nám dodalo chybějící energii a bylo výživné. Proto jsme nešetřili a koupili si dehydratované jídlo. Vyrovná se tomu plnohodnotnému, zaleje se jen vodou a váží pár gramů. Samozřejmě nám ale v batohu nechyběla výživa v podobě Tatranek a kyselých žížal. Výživa je jedna věc, ale chuť a radost z jídla druhá. Lékárnička, tak tu jsme balili poprvé a speciálně na tenhle trek. Od té doby má v batohu své místo. Sbalili jsme pár základních léků, náplasti, obvazy, desinfekci a Traumaplant. A ještě že tak, netahali jsme ji zbytečně. Celkově těch věcí není moc, ale musí to u balení člověk trochu víc promýšlet. Měli jsme jednu krosnu 68 l a druhou 50 l a každý z nás měl na zádech asi 14 kg. Nechybělo ani nepřibývalo nám nic, zbylo jen dost jídla, ale ani podruhé bych ho nebrala asi méně. Bylo poměrně vedro a neměli jsme prostě takovou potřebuju jíst. A důležité na závěr, nevíme jak je to jinde, každopádně na této trase není nejmenší problém s doplněním vody. Různé potůčky a prameny byly na každém kroku. A není nad čistý horský rakouský pramen.