Kempování v Oktávce
aneb jak dopadla naše cesta za zase o něco svobodnějším cestováním
Dlouhou dobu jsem chtěli cestovat na divoko, bez nutnosti rezervovat si někde ubytování, řešit volné místo, ale prostě se sbalit, sednout do auta, a bez ledajakých starostí mít auto se zázemím a komfortem. Pár let jsme měli Fabii první generace, v kombíku, ve které jsme čas od času pospávali přes víkend. Nebylo to ale nic super komfortního – přeci jen Fabie nepatří k těm nejdelším autům, a při délce osoby ke dvou metrům, jsme jí považovali spíše jako nouzové řešení. Netrvalo to ale tak dlouho, a my pokukovali po autě novém. Když jsme se vydali do prodejny, kde jsme měli zarezervovanou projížďku v Oktávii třetí generace, naší pozornost upoutala trochu jiná, která se ale zcela vymykala všem ostatním a vystupovala z davu bílých, modrých a černých aut. Testovací jízdu jsme nicméně absolvovali v původně zvoleném autě, po projížďce jsme ale prodejce zahltili tolika dotazy na všemožné funkce, že padla volba na jako jediné auto, kterým disponovali, což bylo právě TO ONO, které jsme si vyhlídli při příchodu do prodejny. Ale to není zas tak podstatné. Podstatnou věcí je, že jsme si pořídili nový vůz, se kterým jsme chtěli pokračovat v původně objevené zálibě, cestování v autě.
Výroba konstrukce
Měl jsem hrubou představu o tom, co chceme v autě mít. Protože bylo auto.. ne auto, budu ho i tady nazývat stejnou přezdívkou, jakou má v běžném životě – „Laurán“. Takže znovu.. protože byl Laurán stále v záruce, bylo nám jasné, že nemůžeme, a ani ve výsledku nechceme, zasahovat do samotné konstrukce vozu. Zkušenější kempaři než my by mi určitě vymluvili, že pro přípravu super domácího obytňáku takové zásahy zapotřebí nejsou, my se ale chtěli držet při zemi a zachovat auto „normální“, bez přidělávání různých skříněk a podobných vychytávek.
Hlavním úkolem bylo srovnat pomyslný „schod“, který vznikne položením zadních sedaček. Schod je vysoký jen pár centimetrů (cca 10cm), po jedné noci jsme ale byli tak otlačení, a to i přes použití měkké matračky, že jsme další noc absolvovat nechtěli. Takže srovnat schůdek, jasně. Tak jsme s kamarádem Vojtou, kterému jsem nesmírně vděčný za pomoc usměrňovat mé nápady, materiál, a vlastně i za samotné zpracování, udělali konstrukci z extrudovaného polystyrenu, která podlahu srovnala.
Celkově jsme „extruďák“ nařezali na takových 7 dílů, které vyplnili celou plochu zavazadlového prostoru. Snažili jsme se ho rozmístit tak, aby rozložení uneslo dvě dospělé osoby, což nám zároveň poskytlo i trochu úložného prostoru mezi jednotlivými díly – ideální na oblečení či menší věci!
Zakrytí konstrukce podlážkou
Tak jo, měli jsme udělanou konstrukci, kterou jsme potřebovali něčím zakrýt. Protože jsme vše dělali za dob tvrdého covidu, kdy se ceny všech materiálů pohybovaly v astronomických výšinách, volili jsme nejlevnější, a vlastně asi nakonec i nejpraktičtější cestu – lepenou dřevotřískovou desku. Prodávají je v snad každém hobby marketu a pokud máte rozměr, dokáží vám jí zkrátit i na vámi požadovanou velikost. V našem případě vycházel rozměr desky, a vlastně i celého zavazadlového prostoru trojkové oktávky, na nějakých 105×100 cm. Pro snadnější dostupnost úložného prostoru jsem chtěl desku přepůlit (no, třeba ve čtvrtině), aby se dala otevírat jedna část, aniž bychom museli zvedat celou desku. Jedna deska může být tedy kratší, je subjektivní jak moc, naše měla rozměr nějakých 30×100 cm, takže se dá zvednout i v momentě, kdy je v kufru zatažená roleta. Do této menší části jsme ještě vyřezali úchyty, aby se dala za co zvednout – super nápad!
Do úložného prostoru se vejde samozřejmě více věcí než jeden pár rukavic a košťátko, pro ilustraci to snad postačí 😄 Už ani nevím kde Vojta přišel s nápadem podpěrné tyčky, a kde k ní našel materiál.. jo, vlastně mi vysoustružil něco jako je vidět na obrázku, do čeho se ta tyčka zapře. Musím říct, že výsledek je fakt super. Když mi poprvé řekl, co zamýšlí, vůbec jsem mu nerozuměl.. po chvíli se ale vrátil z dílny s dvěma pro mě naprosto nepochopitelnými součástkami a vystřihl tehle kousek 😄.
Ladění detailů
Takže jsme měli konstrukci, která v pohodě unese dva dospělé, konstrukce byla zakrytá deskou, měli jsme prostor, vlastně máme všechno. Pak jsme jen spíchli matraci, kterou jsme koupili v Jysku. Mají široký výběr tvrdostí i typu, takže si troufám říct vybere každý. Tu jsme rozřízli v půlce (tentokrát jsme opravdu půlili v půlce), mamka na to ušila povlečení a bylo. Proč to rozpůlení? No, když se potom spaní převáží z místa na místo, a nechcete ho mít rozložené, aby každý kolemjdoucí čumil viděl, že se chystáte nocovat, prostě zpátky složíte sedačky, konstrukce s deskou zůstává jak je, no a tu matraci prostě přeložíte vejpůl. Kdyby nebyla rozřízlá, určitě by takhle dopředu složená nedržela a měla by tendence se rovnat, kulatit, nebo kdovíco dalšího. A když jsme u těch kolemjdoucích – když ten kufr úplně nepřervete po strop, stačí zatáhnout zadní roletku a nemáte-li spacáky a jídlo roztahané po zadních sedačkách, nikdo ani nepozná, že se s úderem večera váš normální osobák promění v mega pohodlnou noclehárnu pro dva.
K ladění detailů bych možná ještě připsal, že jsme měli nějaký extruďák navíc, který jsme nařezali na opravdu malé kousky a vyplnili s ním volná místa po stranách kufru. Přeci jen se potom cítíte lépe, když víte, že vám spaní neujede nikam do stran a že jste rozložili váhu na co největší prostor. Trochu potíž je na noc s roletkou – tu si samozřejmě nenecháte zataženou (ikdyž by to možná nebylo špatné co se týče ochrany před ranním východem slunce), ale my jí většinou zatáhneme a položíme na přední sedadla.
Na noc jako clonu před světlem používáme takovou tu stříbrnou fólii na čelní sklo, která v zimě chrání před námrazou a v létě před horkem. Do zadních oken máme ještě vymyšlenou podobnou věc, akorát tu folii rozstříhat na rozměr zadních oken a našít na ní přísavky, aby držela nalepená na zadních oknech. Prozatím řešíme ručníky zavřených do dveří, které také tolik světla nepropustí. Ale to už je asi každého preference.
A pro zajištění maximálního, skoro až domácího komfortu pro spánek, si z domu bereme své polštáře a peřiny, nehledě na počasí. Máme rádi spát v tom, v čem se nám spí dobře, a vlastně nám přišla škoda spát ve spacáku, když nemusíme.
Výsledek
Výsledný efekt je tedy jasný – máme srovnaný schod mezi podlahou kufru a výškou zadních sedadel, čímž jsme si udělali i úložný prostor, který v klidu postačí pro víkendové přespání. Máme matraci, kterou po složení uložíme do kufru a nikdo neví, že jí během minutky rozložíte do pohodlného lóže. Už jsme s naším Lauránem od té doby absolvovali mnoho výletů a musím říct, pořád je co ladit. Nicméně jsme s naší domácí přestavbou moc spokojeni a určitě jí doporučujeme každému. Ta svoboda je k nezaplacení.
Pokud jste dočetli až sem, podělím se s vámi o takový náčrt, podle kterého jsme pracovali. Berte prosím v potaz, že se jedná o Škoda Octavia Combi, třetí generace, r.v. 2019. Ostatní modely se mohou, a budou, lišit, v rozměrech zavazadlového prostoru. Máte také vlastní přestavbu? Podělte se s vašimi tipy do komentáře pod článkem, vždy budeme rádi za čerstvou inspiraci. Tak hodně štěstí a přejeme pohodlné kempování!
