Horská túra přes Sedlo Prielom a Poľský hrebeň

Náročná túra úchvatnými dolinami a přechod přes Sedlo Prielom na Poľský hrebeň, dvě vysokohorská sedla s pomocí řetězů a kramlí. Cesta vede Velkou Studenou dolinou, kde se nachází největší počet jezer ve Vysokých Tatrách.

Informace o trase

Trasa: Starý Smokovec – Hrebienok – Zbojnická chata – Sedle Prielom – Poľský hrebeň – Sliezský dom – Tatranská Polianka

Délka trasy: 17 km

Časová náročnost: 7 hodin (počítejte spíš víc)

Výškové převýšení: 1000 m

Obtížnost: těžká

Dostupnost: pěšky, TEŽ do stanice Starý Smokovec a Tatranská Polianka

Zabezpečení na trase: řetězy, žebřík, kramle

Datum návštěvy: září 2018

Jeden z nejsilnějších zážitků nejen z Vysokých Tater. Měla to být klasická túra, ale počasí nám zrovna nepřálo a díky tomu se tento výlet vryl do naší paměti o dost víc než ty ostatní. Jedná se o náročnou túru Velkou Studenou dolinou, přes dvě vysokohorská sedla, sedlo Prielom a Poľský hrebeň, a Velickou dolinou.

Tato túra začala ve Starém Smokovci, kde jsme nasedli na lanovku a vyvezli se na Hrebienok (1285 m n. m.). Podél trati vede cesta, takže se dá pohodlně vyjít i pěšky. Na Hrebienku jsme si udělali památeční fotku se sochou medvěda Kubo a pokračovali po červené Turistické značení - červená k rozcestníku nad Rainerovou chatu. Tady jsme odbočili doleva na modrou Turistické značení - modrá a tu následovali až na samotný Poľský hrebeň. Od tohoto rozcestníku začíná Velká Studená dolina – údolí, kde se nachází nejvíc jezer v celých Tatrách. Příjemným údolím jsme šli podél Velkého Studeného potoka směrem ke Zbojnické chatě (1960 m n. m.). Než jsme se na chatě rychle zahřáli polívkou, začalo lehce poprchávat a padla mlha. Od chaty jsme pokračovali Kotlinou pod Prielomom, kde začíná prudší stoupání a zároveň se mění i terén – místo po dvou jsme šli už spíše po čtyřech a objevují se tady tzv. skalní plotny bez zajištění. Do toho se zhoršovalo počasí a my oblékali pláštěnky. Napřed nás čekalo Sedlo Prielom (2290 m n. m.) a za ním Poľský hrebeň (2200 m n. m.). Nejnáročnější úsek cesty v úzkém sedle jsme zvládli pomocí řetězů a kramlí, které v mokrých a studených rukou pěkně klouzaly. Jsou tady dokonce oddělené cesty pro výstup a pro sestup. Upřímně to nebylo vůbec příjemný a byli jsme rádi, že je to za námi. S čvachtáním v botách jsme pokračovali dále po zelené Turistické značení - zelená směrem ke Sliezskému domu, kde jsme kromě pár promáčených turistů potkali ještě kamzíka. Velickou dolinou od Sliezského domu jsme klesali dlouhých 5 km až do Tatranské Polianky na vlak.

Původně jsme měli v plánu Východnou Vysokou, ale v mlze a dešti to nemělo cenu. Cesta je náročná, ale milovníkům hor určitě stojí za to. Technicky nejobtížnější je přechod dvou sedel, ale obě místa jsou zabezpečený. Velkou Studenou dolinou se jde naopak pohodlně a člověk je obklopený nádhernými horami. Na fotkách je vidět rapidní změna počasí i cesta. Není to halda kamení, tudy vede turistická trasa.