Přechod Nízkých Tater

Sbalit batoh a vyrazit na slunečný podzimní víkend po jesenických hřebenech. Jedna z nejhezčích horských túr v ČR.

Informace o celé trase

Délka trasy: 95 km

Časová náročnost: 5 dní 

Celkové výškové převýšení: 5000 m

Obtížnost: střední 

Datum návštěvy: červen 2022

Start: Donovaly

Cíl: Telgárt

Už dlouho plánovaný trek, na který jsme se vydali ve čtyřech s našimi kamarády. Přechod jsme se rozhodli jít ze západu na východ kvůli lepšímu dopravnímu spojení z Prahy. Vzhledem k tomu, že se jedná o přechod z bodu A do bodu B nám jako nejlepší řešení přišlo jet vlakem. Z Prahy jsme vyjížděli nočním vlakem do Rožumberoku a pokračovali autobusem do Donoval, kde jsme se započali náš pětidenní přechod. Celý přechod vede po červené trase zvané Cesta národních hrdinů, která protíná celé Slovensko od Bratislavy do Košic.

Přechod přes pohoří má necelých 100 km s převýšením přes 5000 m a denní vzdálenosti a převýšení se dají různě nakombinovat. Dalo by se to zvládnout bez problému i za méně než 5 dní. Cesta je hodně nahoru a dolu, klasická hřebenovka, haha. Po cestě bylo dost studánek, takže voda se dá v pohodě průběžně doplňovat. Problém je spíš docela malé množství chat a útulen, a tak je nutný mít i svoje jídlo a dobře rozplánované jednotlivé dny. Jinak se dá na všech chatách najíst, napít, vysušit sebe i věci a přespat. 

1.den: Donovaly - útulna Ďurková (27 km, 1700 m převýšení)

První den začal v Donovalech a končil na útulně Ďurková. Den to byl hodně dlouhý a náročný, vlastně nejnáročnější. První den je nejtěžší krosna a nejvíc to bolí. K tomu v nohách skoro 30 km s převýšením přes 1700 m. Do útulny jsme dorazili až kolem deváté večer a chytli pár posledních míst na přespání, neberou dopředu žádné rezervace. Spí se tu v jedné velké místnosti na matracích. Stačí mít tedy vlastní spacák. Dá se tu i najíst, na všech útulnách je vždy polévka, párek, pečivo a nějaké pití. Ubytování stálo 7 eur na osobu a noc a dá se tu koupit i snídaně.

2. den: útulna Ďurková - Chopok (12 km, 1000 m převýšení)

Druhý den jsme se probudili do krásného slunečného rána s výhledem do hor, tím nejčistějším horským vzduchem a nic nám nechybělo. Venku jsme posnídali, umyli se u studánky, pobalili a pokračovali směrem vzhůru směr Chopok. Cestou jsme potkali pár kamzíků, minimum turistů a naštěstí žádného medvěda. Do dnešního cíle jsme dorazili tentokrát včas a dokonce nás čekala měkká postel s peřinou, teplá sprcha a uvařená večeře. Spali jsme na Kamenné chatě pod Chopkom. Spí se tady také ve společné místnosti, ale byli jsme tu úplně sami a vysloužili jsme si krásný čtyřlůžkový pokojík. Ubytování stojí 35 eur na noc včetně snídaně. Sprcha je na žeton za 2 eura. 

Přechod Jeseníků - Jeseníky - Jiráci na cestách

3. den: Chopok - Čertovica (14 km, 450 m převýšení)

Třetí den nás probudily kapky deště bubnující do střechy, což nám radost neudělalo, ale to k horám bohužel patří. Náladu nám zlepšila připravená snídaně – vajíčka, zelenina, ovoce, džus, jogurty, pečivo. Luxus na treku. Naštěstí jsme nemuseli nijak chvátat, třetí den jsme si takticky zvolili jako odpočinkový a čekalo nás jen 14 km převážně s klesáním do Čertovice. Stačila asi hodinka vydatného deště a mlhy a mohli jsme se sušit od hlavy až k patě. Zachránila nás chata M.R.Štefánika, kde jsme se asi tři hodinky sušili, poobědvali a vyhřáli se u krbu. Odpoledne se počasí vybralo a bylo zase horské nádherno. K večeru jsme došli do Domčeku horské služby na Čertovici, který více než doporučujeme. Naprosto dokonale se o nás postarali, uvařili nejlepší domácí večeři i snídani a k tomu měkká, čistá postel a teplá sprcha jako bonus. A navíc za skvělé peníze, platili jsme 50 eur za oba včetně polopenze.

4. den: Čertovica - Andrejcová (28 km, 1500 m převýšení)

Čtvrtý den nás čekal druhý nejnáročnější úsek, takže jsme neotáleli a po brzké vynikající snídani a kávě, nasadili pohorky, ty snad stále stejně těžký krosny a šli vstříc dalšímu dobrodružství. Naším cílem byla útulna Andrejcová, do které jsme se obzvlášť těšili. Hodně jsme toho o ni slyšeli a nemohli se dočkat místních palačinek. Cesta to byla hodně náročná, už lehce i psychicky. Bylo poměrně velké vedro, dlouhé a prudké sestupy, po kterých jsme věděli, že následuje zase stoupání. Ke konci dne na nás čekal 2 km dlouhý stoupák s převýšením přes 500 m a s bouřkou nad náma. Když jsme se vyškrábali nahoru, což nakonec nebylo díky psychické přípravě, tak hrozný jsme sundali hůlky a doslova utíkali před bouřkou, protože jsme byli na úplném hřebenu a nedalo se, kde schovat. Hory k nám byly vlídné a bouřka se nám vyhla. Takže jsme upřímně šťastní dorazili na poslední ubytování našeho treku. U útulny seděli všichni už v bundě, my jsme raději nečekali, honem se svlíkli a umyli v místní studánce s výhledem na Vysoké Tatry. A za chvíli už jsme u okénka objednávali vše, co měli na menu. Kapustnica, domácí klobása, palačinky a horský čaj, nic z toho nemělo chybu a byla to ta nejzaslouženější odměna. Ubytování stojí jen 5 eur na osobu a noc.

5. den: Andrejcová - Telgárt (16 km, 750 m převýšení)

Pátý a poslední den našeho treku jsme nastartovali jako obvykle u studánky a rychlou snídaní. Trochu nás tlačil čas, museli jsme stihnout poslední autobus z Telgártu do Popradu. Po cestě jsme ještě vystoupali na pár vrcholků a pak jen klesali a klesali do údolí. A pozor na tomhle úseku není žádná chata na jídlo. Autobus jsme dokonce stihli i dřívější a náš trek oslavili obřím donutem a burgerem v Popradu, odkud jsme jeli nočním vlakem zpět do Prahy. 

Jídlo na treku/přechodu

Protože nikdo nechce táhnout zbytečné gramy, natož kilogramy na zádech navíc je fajn si jídlo rozplánovat dopředu. My jsme si před odjezdem rozepsali každý den od snídaně až po večeři a věděli jsme tak, jestli budeme jíst na chatách nebo budeme potřebovat svoje jídlo. Někdy to vyšlo tak, že oběd i večeři jsme měli na chatách a jiný den jsme si zase vařili sami, vždy podle možností. Jako obědy/večeře nosíme dehydrované jídlo. Je lehké (váží většinou kolem 150 g), výživné, bez chemie a hlavně skvěle chutnají, jakože bychom si je klidně dali i doma a výběr je luxusnější než meníčko v restauraci. Jedinou nevýhodou je, že jsou poměrně dražší a vyjdou v podstatě na stejné peníze jako jídlo někde venku. Jedno balení stojí cca 200 až 250 Kč. Na snídaně nosíme kupované ovesné kaše, snažíme se vybírat ty kvalitnější, kde je dost vloček a míň cukru, k tomu si nosíme lyofylizovaný ovoce, které nic neváží a je krásně sladký a oříšky, a máme výživnou a zdravou snídani. Jen doporučujeme vařit rovnou dvě balení na osobu, na takovém treku je obrovský výdej a po jednom balení máme hned hlad. Na svačinky si nosíme, co nejvíc druhů sušenek, tyčinek a sladkostí, abychom nejedli pořád to samé. A hlavně čokoládu, nejlíp na každý den jednu. Vždycky totiž nastane chvíle, kterou zachrání jedině dobrá čokoláda. A jako poslední záchranu určitě přibalit hroznový cukr. Dobrý je mít i slané dobroty, abyste si odpočinuli od cukru, ideálně nesolené oříšky, krekry a pomazánky/paštiky. Vodu nosíme v hydrovaku (každý máme 2 l) a k tomu každý jednu láhev asi 1 l, kde máme hlavně vodu na vaření a omytí.

Co si sbalit 

Určitě nepatříme k úplným minimalistům, ale na druhou stranu si balíme opravdu jen to, co potřebujeme a o váze a velikosti všech věcí hodně přemýšlíme. Měli jsme 50 l a 65 l krosnu a před odjezdem každá vážila asi 15 kg včetně 3 l vody. Balili jsme si jen základní kosmetiku – cestovní skládací kartáček, mini pastu, opalovací krém, balzám na rty, mini deodorant, do páru doporučujeme unisexový od Borotalca, dělá i cestovní verze a stačí jeden, univerzální přírodní mýdlo z Decathlonu, to moc doporučujeme – použití na sebe, na vlasy, na obličej, na nádobí a suchý šampon, to je must have. Co se týče oblečení – tak merino a ještě jednou merino. Od spoda až nahoru. A ideálně černé merino, které se nezašpiní. Díky tomu nám každému stačily dvě trička – s krátkým a dlouhým rukávem. Stejně tak merino ponožky, nemusíte mít na každý den jedny a stejně nesmrdí, případně se dají přeprat. Pak jen spodní prádlo, šortky a kalhoty, jedna funkční, ale hřejivá mikina a bunda, hlavně taky čepice, čelenka, rukavice a nákrčník. V horách je každou chvíli jiné počasí a během dne se vždycky xkrát převlékáme bez ohledu na roční období. Z ostatního nedáme dopustit na švýcarák, rychleschnoucí ručník, provázek (dobrý na sušení prádla, jako tkanička, cokoliv přivázat k batohu), čelovka, powerbanka a lehký papuče (jen někde byly k dispozici). A samozřejmě vařič, nádobí, příbory, zapalovač/zápalky a takové ty základní věci. Nezapomeňte taky na lékárničku. My ji máme doma sbalenou furt a kamkoli jedeme, tak ji jen hodíme do batohu. Máme v ní základní léky (bolesti, alergie, břicho), desinfekci, náplasti, obvaz, izotermickou folii a Traumaplant na bolavý celý tělo.

Jak se sbalit

Veškeré věci si balíme do uzavíratelných průhledných Ikea pytlíčků všech velikostí a je to ta nejlepší věc. Jednak pro přehlednost v krosně a hlavně proti vodním katastrofám. Krosnu několikrát za den otevíráme a balíme, takže se pak mnohem snáz orientujeme, kde co je. My jsme si do pytlíků rozdělili i jídlo podle druhů. Jeden pytlík s kašema na snídani, jeden s čajema, jeden s dobrotama atd. Tyhle pytlíky skládáme do hlavní kapsy krosny, podle toho, jak si myslíme že budou potřeba. Spacák dáváme do oddělené kapsy naspodu a do postranních kapsiček menší věci, které chceme mít po ruce třeba sluneční brýle, kapesníky, čelovku nebo hroznový cukr. 

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře