Přechod Nízkých Tater

Sbalit batoh a vyrazit na slunečný podzimní víkend po jesenických hřebenech. Jedna z nejhezčích horských túr v ČR.

Informace o celé trase

Délka trasy: 95 km

Časová náročnost: 5 dní 

Celkové výškové převýšení: 5000 m

Obtížnost: střední 

Datum návštěvy: červen 2022

Start: Donovaly

Cíl: Telgárt

Už dlouho plánovaný trek, na který jsme se vydali ve čtyřech s našimi kamarády. Přechod jsme se rozhodli jít ze západu na východ kvůli lepšímu dopravnímu spojení z Prahy. Vzhledem k tomu, že se jedná o přechod z bodu A do bodu B nám jako nejlepší řešení přišlo jet vlakem. Z Prahy jsme vyjížděli nočním vlakem do Rožumberoku a pokračovali autobusem do Donoval, kde jsme se započali náš pětidenní přechod. Celý přechod vede po červené trase zvané Cesta národních hrdinů, která protíná celé Slovensko od Bratislavy do Košic.

Přechod přes pohoří má necelých 100 km s převýšením přes 5000 m a denní vzdálenosti a převýšení se dají různě nakombinovat. Dalo by se to zvládnout bez problému i za méně než 5 dní. Cesta je hodně nahoru a dolu, klasická hřebenovka, haha. Po cestě bylo dost studánek, takže voda se dá v pohodě průběžně doplňovat. Problém je spíš docela malé množství chat a útulen, a tak je nutný mít i svoje jídlo a dobře rozplánované jednotlivé dny. Jinak se dá na všech chatách najíst, napít, vysušit a přespat. 

1.den: Donovaly - útulna Ďurková (27 km, 1700 m převýšení)

První den začal v Donovalech a končil na útulně Ďurková. Den to byl hodně dlouhý a náročný, vlastně nejnáročnější. První den je nejtěžší krosna a nejvíc to bolí. K tomu v nohách skoro 30 km s převýšením přes 1700 m. Do útulny jsme dorazili až kolem deváté večer a chytli pár posledních míst na přespání, neberou dopředu žádné rezervace. Spí se tu v jedné velké místnosti na matracích. Stačí mít tedy vlastní spacák. Dá se tu i najíst, na všech útulnách je vždy polévka, párek, pečivo a nějaké pití.

2. den: útulna Ďurková - Chopok (12 km, 1000 m převýšení)

Druhý den byl rozhodně nejnáročnější. Ráno jsme se napojili na Hřebenovku Turistické značení - červená, po které jsme pokračovali téměř po celé túře. Aby taky ne, zavede vás na ty nejhezčí místa Jeseníků a nemusíte vůbec přemýšlet kudy jít. První zastávkou byl Keprník (1423 m n m.). Ten nabízí výhled do všech stran včetně Šeráku a Pradědu. Konečně jsme ho viděli. Vypadalo to, že je za rohem, ale opak byl pravdou. Převážně kamenitá cesta pak byla poměrně zdlouhavá, chvilkami dolu a pak zas nahoru. Přes Vřesovou studánku jsme akorát na oběd dorazili na Červenohorské sedlo (1013 m n m.), to pro nás znamenalo zhruba polovinu dnešní túry. Bohužel jsme klesli asi o 400 výškových metrů, což znamená jediné, znova je v druhé části dne vystoupat. Po vydatném obědě v hotelu Červenohorské sedlo jsme pokračovali na Švýcárnu, kde se lze občerstvit s výhledem na Dlouhé stráně. 

Druhou noc jsme si naplánovali na chatě Barborce, nachází se jen kousek pod Pradědem, ale my už ten den neměli síly a nechali si ho na ráno. Na večeři jsme si zašli do Sporhotelu Kurzovní s příjemnou obsluhou a super kuchyní. Barborka je turistická ubytovna, na jednu noc dostačující a za skvělou cenu. Není ani potřeba si ubytování, narozdíl od chaty na Šeráku, dopředu vůbec rezervovat. 

Přechod Jeseníků - Jeseníky - Jiráci na cestách

3. den: Chopok - Čertovica (14 km, 450 m převýšení)

Třetí den jsme začali výstupem na Praděd (1491 m n m.). Z Barborky jsou to 3 km. Je to sice zacházka zpět, ale jelikož nás poslední den čekalo jen 13 km a převážně klesání, nevadilo nám to. Na Pradědu jsme si dali výbornou horkou čokoládu, pokochali se výhledem na Ovčárnu a Dlouhé stráně a šli zpět. Druhou zastávkou byla Ovčárna (1300 m n m.), kde je případně taky možnost ubytování. A tady podle nás začal ten nejhezčí úsek celé Hřebenovky. Jen mírné stoupání k Petrovým kamenům a od nich jsme si užívali rovinatý terén a rozhled do všech stran včetně nejkrásnějšího výhledu na Praděd. Úžasný krásný. Přes Vysokou holi (1465 m n m.) až k Jelenní studánce mírné klesání a příjemná cesta. Oproti předchozímu dni potkáváme jen malé množství turistů. U Jelenní studánky se oddělujeme od červené Hřebenovky a odbočujeme na zelenou Turistické značení - zelená a lehce stoupáme na horu Pecný. Odtud zbývají cca 3 km prudkého klesání do cíle, které my osobně snášíme hůře než stoupání. Unavení a bolaví přicházíme včas k motorestu Skřítek, kde jsme nasedli na autobus do Šumperku, pak vlakem do Zábřehu a odtud vlakem do Prahy.

4. den: Čertovica - Andrejcová (28 km, 1500 m převýšení)

Třetí den jsme začali výstupem na Praděd (1491 m n m.). Z Barborky jsou to 3 km. Je to sice zacházka zpět, ale jelikož nás poslední den čekalo jen 13 km a převážně klesání, nevadilo nám to. Na Pradědu jsme si dali výbornou horkou čokoládu, pokochali se výhledem na Ovčárnu a Dlouhé stráně a šli zpět. Druhou zastávkou byla Ovčárna (1300 m n m.), kde je případně taky možnost ubytování. A tady podle nás začal ten nejhezčí úsek celé Hřebenovky. Jen mírné stoupání k Petrovým kamenům a od nich jsme si užívali rovinatý terén a rozhled do všech stran včetně nejkrásnějšího výhledu na Praděd. Úžasný krásný. Přes Vysokou holi (1465 m n m.) až k Jelenní studánce mírné klesání a příjemná cesta. Oproti předchozímu dni potkáváme jen malé množství turistů. U Jelenní studánky se oddělujeme od červené Hřebenovky a odbočujeme na zelenou Turistické značení - zelená a lehce stoupáme na horu Pecný. Odtud zbývají cca 3 km prudkého klesání do cíle, které my osobně snášíme hůře než stoupání. Unavení a bolaví přicházíme včas k motorestu Skřítek, kde jsme nasedli na autobus do Šumperku, pak vlakem do Zábřehu a odtud vlakem do Prahy.

5. den: Andrejcová - Telgárt (16 km, 750 m převýšení)

Třetí den jsme začali výstupem na Praděd (1491 m n m.). Z Barborky jsou to 3 km. Je to sice zacházka zpět, ale jelikož nás poslední den čekalo jen 13 km a převážně klesání, nevadilo nám to. Na Pradědu jsme si dali výbornou horkou čokoládu, pokochali se výhledem na Ovčárnu a Dlouhé stráně a šli zpět. Druhou zastávkou byla Ovčárna (1300 m n m.), kde je případně taky možnost ubytování. A tady podle nás začal ten nejhezčí úsek celé Hřebenovky. Jen mírné stoupání k Petrovým kamenům a od nich jsme si užívali rovinatý terén a rozhled do všech stran včetně nejkrásnějšího výhledu na Praděd. Úžasný krásný. Přes Vysokou holi (1465 m n m.) až k Jelenní studánce mírné klesání a příjemná cesta. Oproti předchozímu dni potkáváme jen malé množství turistů. U Jelenní studánky se oddělujeme od červené Hřebenovky a odbočujeme na zelenou Turistické značení - zelená a lehce stoupáme na horu Pecný. Odtud zbývají cca 3 km prudkého klesání do cíle, které my osobně snášíme hůře než stoupání. Unavení a bolaví přicházíme včas k motorestu Skřítek, kde jsme nasedli na autobus do Šumperku, pak vlakem do Zábřehu a odtud vlakem do Prahy.

Každý si může tento trek přizpůsobit svým možnostem, lze ho zvládnout za dva dny nebo naopak protáhnout na čtyři. My jsme si ho rozplánovali na tři a naprosto nám to vyhovovalo. Celé tři dny byly úžasné a nic bychom neměnili. Teplé podzimní počasí a okouzlující příroda. 
Pár rad závěrem.
Některé ubytování má příplatek za 1 noc, pokud tedy chcete ušetřit, využijte k přespání spíše turistické chaty než hotely. Na všech je možnost polopenze, což je dost praktické. Zároveň je po cestě dostatek chat na občerstvení, ale určitě v batohu mějte i svojí svačinu, chaty jsou od sebe vzdálené i 10 km. Co se týče dopravy, koupili jsme si předem jízdenku na vlak pouze tam a jízdenku domů až ve chvíli, kdy jsme věděli, že vše stíháme. Autobus ze Skřítka jezdí o víkendu se 4 hodinovými intervaly. Nejdůležitější je mít s sebou pohodlné boty a batoh, spíš tedy krosnu. Stačí menší, my měli 30 l a 20 l a krásně jsme se vešli, netahali jsme žádné zbytečnosti, jen to co jsme opravdu potřebovali a využili.

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře