Sněžka na skialpech

Zdolat nejvyšší český vrchol na skialpech a modré nebe k tomu. To je sen, který jsme měli to štěstí zažít.

Informace o trase

Délka trasy: 20 km

Časová náročnost: 7 hodin

Výškové převýšení: 1 000 m 

Obtížnost: lehká 

Dostupnost: skialpy

Datum návštěvy: leden 2022

Česká republika není asi zrovna ideální na skialpy, ale pokud bychom si měli vybrat kam na ně u nás vyrazit, jednoznačně to budou Krkonoše, naše nejvyšší hory. Po loňském boomu tady přibylo dost vyznačených skialpových tras, tedy na mapě vyznačených. Prozatím nejsou skialpové trasy v reálu nijak vyznačeny!!! Většina z nich se nachází na běžkařské trase nebo na letní turistické trase, zkrátka a dobře tam, kde vede nějaká cesta. Pohybovat se mimo značené cesty je v KRNAP přísně zakázané a pro skialpinisty to platí dvojnásob. A jedna z cest vede právě i na vrchol naší nejvyšší hory. Pojali jsme cestu na Sněžku jako výzvu a jasný cíl. Do poslední chvíle jsme tedy rozmýšleli, kterou trasu zvolíme, protože se lavinový stupeň měnil ze dne na den. Původní plán jsme tedy po cestě v autě změnili a zvolili bezpečnější trasu bez lavinových úseků. 

Naším výchozím bodem byla Pec pod Sněžkou, kde začíná jedna z tras přímo u parkoviště P3 U Kapličky, kousek od lanovky na Růžovou horu. Cesta vede lesem až na Růžohorky po zelené turistické Turistická ikona zelená - Jiráci na cestách a v mapách je značená jako nezajištěná skialpová trasa. Tuhle část si musíte vyloženě vyšlápnout, nic moc není vidět, za hezkého počasí je v jednu chvíli pěkný výhled na Výrovku. Z Růžohorek se pokračuje s minimálním stoupáním kolem lanovky až přímo pod Sněžku. Vrchol byl na dosah, ale čekalo nás to nejhorší stoupání z celé cesty. Místama byly zledovatělé úseky, takže jsme raději na ten nejhorší úsek daly lyže na záda. Těsně pod vrcholkem jsme pak lyže zase nasadili a na vrchol si to pěkně došlápli. Byl to nádherný pocit, krásně svítilo sluníčko, akorát brutálně foukalo, cvakli jsme pár fotek, dali sváču, lyže na batoh a raději valili dolů ke Slezkému domu po červené turistické Turistická ikona červená - Jiráci na cestách. Ještě jsme k němu ani nedošli a padla bílá tma jako mlíko. Uf, to bylo štěstí tam nahoře. Od Slezkého domu jsme pokračovali po tyčované cestě k Luční boudě. Tu upřímně vůbec nedoporučujeme, restaurace je až v patře, obsluha dost nafoukaná a výběr za tu vysokohorskou přirážku zoufalý. Dali jsme jen rychlou kávu na posilnění a pokračovali směrem k Výrovce zase po tyčované trase. Jakmile jsme došli na nejvyšší vrchol, sundali jsme pásy, poprvé za celou cestu a od tohoto bodu se vezli až zpátky do Pece. Po předchozích zkušenostech jsme byli připraveni na všechno, ale naštěstí to tentokrát dobře dopadlo. Zvolili jsme pro cestu dolů cyklostezku Modrým dolem, také značená jako skialpová trasa. Jezdí tudy rolba na Výrovku, takže krásně protažená a široká cesta. Nic pro vyznavače freeride, ale my se chtěli dostat hlavně včas a ideálně za světla zpátky do města. Prašan jsme si nakonec užili taky při cestě v Peci kolem horské dráhy.

S trasou a celým dnem jsme byli maximálně spokojený. A někdy příště chceme vyzkoušet trasu ze Špindlu, která vede Údolím Bílého Labe. To byla naše původní varianta, ale vede přes několik lavinových úseků a na to jsme se úplně necítíli.

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře